Člověk utváří krajinu a krajina člověka. Jejich setkání v místě „Javorníky“ a v čase „dosud“ dalo vzniknout jedinečné mozaice lesů, políček, pastvin, luk, remíz … Trochu z ní můžeme číst i svou minulost – něco ze země mizí, něco se mění a něco přetrvává. Lidé v Javorníkách jsou na tradice svých předků hrdí a jejich stopa v nich navždy zůstane. Lidé přicházeli nejdříve do přístupných údolí, z nich se pak pomalu prosekávali zalesněnými svahy k hřebenům okolních hor.
Ovce
Právě kvůli nim a kozám se země Javorníků za několik století zcela změnila. Pro ně vytrhli lidé lesu pastviny, dnes pro Javorníky tak typické.
Když se pastýři v horách usadili, začali pěstovat ovoce. Sady a solitérní stromy tak nejen posloužily lidem svými plody, ale zpestřily a obohatily i krajinu Javorníků.
Pěstování švestek ze sebou přineslo nejen chutná povidla, ale také podobně chutnou slivovici – pýchu i záhubu Valachů.
Louky
Horské a podhorské louky sloužily k pastvě a byly zdrojem sena pro zimní krmení hospodářských zvířat. Ještě dnes se místy suší tráva po starém způsobu na ostrévkách.
Vrcholové louky, které si můžete projít na hřebenech mezi Velkým Javorníkem a Portášem, jsou stále vzácnější. Bez lidské péče většině hrozí zalesnění.
Javornické lesy
Lesy na hřebenech Javorníků už mají daleko k původním pralesům. Většinu z nich spolkly místní sklárny a další průmyslové podniky, a tak se proměnily převážně na nepůvodní smrkové monokultury. Přesto si Javornické lesy, zvlášť na hůře přístupných místech, zachovávají svůj dávný půvab a stále jsou domovem mnoha vzácných druhů rostlin a živočichů.